Dobrý den,
To jsou velmi dobré otázky!
Otázku toho, jestli byla morální oběť celého národa lepší než spousty lidských obětí si kladou historici, politici a další už od roku 1938 a dodnes neexistuje jasná odpověď. Můžete porovnat osud ČSR a Polska, které bylo suverénně napadeno, ale názor si musí udělat každý sám.
ČSR nasadilo veškeré úsilí na diplomatické vyjednávání a věřilo ve váhu mezinárodní smluv. Bohužel u naši spojenců zvítězil strach z války nad povinností poskytnout pomoc spojencům. To možná můžeme Benešovi a čsl. vládě vyčítat: víru v diplomacii. Na druhou stranu, ve chvíli, kdy byla podepsaná MD už jsme měli jen dvě možnosti: bránit se na hranicích a velmi pravděpodobně proti přesile prohrát nebo složit zbraně, jak se také stalo.
Demokratický systém se rozpadl, ale to už ve chvíli, kdy země přišla o armádu, opevněné hranice, velkou část podniků (hospodářskou suverenitu) a přes 30% území, nebylo tak podstatné, neboť bylo jasné, že je jen otázkou času, než bude okupovaná celá země.
Proto se už od začátku druhé republiky připravuje "druhý" odboj (např. vzniká Politické ústředí, významní politici a vojáci emigrují, aby se přidali ke Spojencům atd.). Přestože velká část obyvatel se odboje do konce války nezúčastnila, pro ty, kteří se zapojili, bych nemluvila o úplné morální krizi. Lidé bojovali a umírali za republiku, svobodu a demokracii dále.
Nevím, jaké emigranty myslíte. Po Mnichovu se vláda musela postarat o spoustu utečenců ze zabraných území a to byl velký problém. Jestli myslíte židovské emigranty a existující antisemitské dekrety, to bylo dáno z velké části vlivem Německa a také tím, že pro premiéra Rudolfa Berana jako nacionalistu nebyla židovská otázka prioritou. Na druhou stranu tento postoj nebyl v Evropě neobvyklý (viz konference v Evianu).
Zdržela byl se hodnocení pozitivní/negativní řešení a hledání hlavního viníka. Ani první republika nebyla ideálním státem, rozhodně ne pro všechny své obyvatele. Kdyby byla, nebylo by nespokojených Němců v Sudetech. Polští a maďarští sousedé by třeba pomohli, kdyby se jinak rozdělilo území po první světové válce. Kdyby západní země zasáhly už v roce 1936, kdy německá armáda napochodovala do demilitarizovaného Poryní, mohlo třeba být všechno jinak.
Kdyby je v historii nebezpečné slovo. Ale všichni se rozhodně demokracie a svobody nevzdali a to je na tom důležité. Na tyto lidi můžeme být hrdí a vzít si z nich příklad.
Komentáře:
Barbora V.
Mockrát děkuji. Já si právě nevím rady s tím, jestli bylo možné pozitivní řešení, kdo za takovou morální devastaci mohl. Někde jsem četla:2. republika byla postavena na tom, že za podzim 1938 může liberální demokracie.
Rozhořčená veřejnost to dávala za vinu prezidentu Eduardu Benešovi. Dívala to za vinu politickým stranám, které se více starali o svůj stranický prospěch a nedbali na státní zájmy, dávali to navinu hradním novinářům jako byl Karel Čapek nebo Ferdinand Peroutka. Obviňován ........
Barbora V.
Obviňován byl kde kdo. Liberalismus, humanismus, židé. Na koho si vzpomenete, kdo byl spjat s první republikou.