a) 0.001×200
b) 200×0.02

Těch 200 N tlačí na plochu 0.001 m^2, čili p = 200N/0.001 m^2 = 200 000 N/1m^2 = 200 000 Pa, což je cca tlak 10 m pod hladinou moře, jelikož při hladině moře je obvykle 100 000 Pa (o něco více) a 10 metrů sloupec vody dá dalších 100 000 Pa, celkem tedy 200 000 Pa a to je tlak který přenáší ta kapalina a také tlak v té kapalině v celém profilu až na ten druhý píst, na obou pístech je tlak stejný tedy 200 000 Pa. Ten tlak je poměr síly na plochu, takže tlak na první píst se rovná tlaku na druhý píst, p1 = p2, čili F1/S1 = F2/S2, chceme F2, tedy F2 = (F1/S1) * S2 = (200 N/0.001 m^2) * 0.020 m^2 = 200 * 20 N = 4000 N.
A pak další skutečnost je, že na oba písty, jak ten o malé ploše tak na ten o velké ploše tlačí vzduch a na menší ploše se ta síla (vlivem vzduchu) projeví jako 100 000 Pa * 0.001 m^2 = 100 N a na druhý píst o ploše 0,020 m^2 působí opačná síla, která se projeví o velikosti 100 000 N * 0.02 m^2 = 2000 N. Ty síly se pochopitelně vzájemně vyruší, ale celkový tlak v té kapalině v tom hydraulickém systému bude o ten atmosférický větší, čili bude tam vlastně 300 000 Pa. Zvedací síla ale bude stále těch 4000 N. Tak je to podobné situaci, kdy v prázdné vypuštěné pneumatice sice pneuměřič na Zemi ukáže tlak nula, ale není tomu tak, ve skutečnosti i v prázdné pneumatice je tlak cca 100 000 Pa, (tak na altiplanu u Titicaca asi 67 000 Pa) ten pneuměřič jen ten tlak vzduchu ignoruje, fakticky ukazuje přetlak nad rámec tlaku vzduchu, skutečná nula by byla například v prázdné pneumatice u měsíčního vozidla, tak tam se u nahuštěné nebude jednat o přetlak, ale skutečný tlak jaký v ní bude na Měsíci, okolo je tlak čistá nula.